Blog challenge- day 5th

19. listopadu 2015 v 22:29 | Stibia |  Šílenosti aneb to jsem prostě já

Your pets

Jak už jsem několikrát zmiňovala, mám psa. Je to čistokrevný labradorský retrívr. Má 1 rok a 3 měsíce. Říkáte si, jé to je ještě štěně. Ale houby štěně, je to pořádný tele. Má sice jen 30 kilo, ale když na vás padne, tak si připadáte jako kdyby vás zalehl tank.


Byl to dokonalý dárek narozeninám. Malinkaté chlupaté nic. Po stresující jízdě domů, která skončila dvěma proslintanými vrstvami oblečení, na něj čekal další šok v podobě pořádné koupele. Jenže my jsme neměli psí šampon a tak jsme použili šampon na objem. Aspoň krásně voněl. Pes okamžitě zalehl do jeho malého pelíšku a usnul. S mámou jsme se domluvili na jménu Bucky.
První vtipná situace nastala, když se moje máma úlekem probudila asi okolo páté ráno s hrozným tušením, že psovi se něco stalo. Tak vstala a šla prohledat byt. Psa našla ve stejné poloze, jako ho viděla před tím, než si šla lehnout. Bucky byl tak vyšťavenej, že spal necelých sedm hodin v kuse.
Dobře vám radím, že když si pořídíte štěně, tak nesmíte být náměsíční. Třetí noc se mi zdálo, že jdu do kuchyně nasypat psovi žrádlo. Najednou se probudím s peřinou v rukách uprostřed kuchyně. Rychle se vzpamatuju a koukám po zemi. Hledí na mě pár kaštanových očí s jasným cílem- donutit mě ke hraní. Kouknu na hodiny na desce sporáku. 3:28. Nevím co mám dělat, tak odběhnu zpátky do pokoje. Bucky jde za mnou, ale zastaví se před dveřmi. Lehnu si zpátky do postele a doufám, že se pes taky uloží ke spánku. Samozdřejmě že neuložil. Chodil od mých dveří k máminým a kňučel. Ale my byli silnější a vytrvali jsme. Asi po prvním týdnu se naučil, že kňučení mu nepomůže.
Babča si ho úplně zamilovala. Vždy když k nim přijede tak pes má navařeno a rodina hladoví.
Rostl opravdu ze dne na den. Už ani není možný, že naše telátko mělo pět kilo a dalo se pochovat. No a jinak je pěkně rozmazlenej. A kdo za to může? Ano, má drahá maminka s babičkou...
Vždycky, když s ním jdu po tmě si říkám, že mě ochrání. Ale prd, on je ještě větší posera než já. Lekne se i stínu stromu nebo větší hromady listí. Pořád si říkáme, že kdyby nás vykradli, tak uslyšíme jen, jak se Bucky s lupiči vítá. On je to totiž strašně společenský a kultivovaný pes. Když se nají, tak si jde dokonce i otřít čumák... do koberce.
I když mi leze na nervy, tak bych jiné zvíře nechtěla. On je takový naše dítě.
P.S. Omlouvám se za velké obrázky, nešlo mi to zmenšit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barbora Barbora | E-mail | Web | 8. ledna 2016 v 21:03 | Reagovat

Jakožto naprostý poseroutka co se týče psů naprosto upřímně přiznávám, že tohle je ňuňan.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama